Analýza několika hlavních příčin měděné{0}}přechodové zlomeniny hliníku

Měděné-hliníkové přechodové spoje hrají v energetických systémech klíčovou roli. Současné výrobní procesy však stále představují různé problémy, které umožňují, aby se vzduch a voda dostaly do kontaktu se spojem, což způsobuje chemické reakce. To zvyšuje odpor v určitém bodě, generuje více tepla, když protéká proud, a časem to může vést ke zlomení a nehodám. Níže uvádíme několik hlavních příčin lomu měděného-hliníkového přechodového spoje.

Za prvé, svařovací proces: První běžnou příčinou je problém s procesem svařování. Během svařování může z různých důvodů velký potenciálový rozdíl mezi hliníkem a mědí nebo nadměrná teplota způsobit rozpuštění hliníku. Výsledné látky destabilizují výkon hliníkového-měděného přechodového spoje, snižují jeho původní korozní odolnost a přímo zkracují jeho životnost a urychlují lom.

Za druhé, chemická reakce: Měď a hliník jako kovy reagují s vlhkostí a oxidem uhličitým ve vzduchu za vzniku elektrochemického elektrolytu, čímž vzniká měděná-hliníková baterie. Elektrochemická koroze je silnější než běžná koroze, zvyšuje odpor na rozhraní hliník-mědi, způsobuje teplo a oxidaci a snadno roztaví kontaktní povrch.

Za třetí, koeficient tepelné roztažnosti. Koeficient tepelné roztažnosti hliníku je asi o 36 % vyšší než u hliníku. To znamená, že když spoj obdrží tepelný účinek elektrického proudu, expanze a smrštění s následným ochlazením vytvoří mezery, které se nemohou plně zotavit. Tyto mezery se dostanou do kontaktu s vlhkostí a jinými látkami ve vzduchu, způsobí oxidační reakci a vytvoří oxid hlinitý. Oxid hlinitý má také vysoký elektrický odpor, což způsobuje, že proud vytváří více tepla a spoj je náchylnější k oxidaci.

Toto jsou tři hlavní běžné důvody lomu měděného-hliníkového přechodového spoje v každodenním životě. Těmto aspektům měděných-hliníkových přechodových spojů můžeme věnovat pozornost, abychom identifikovali problémy a přijali včasná opatření.